Družstevní nebo osobní aneb jak se liší druhy vlastnictví? Hledání vašeho nového domova obvykle doprovází spousta otázek. Jednou z nich je i otázka: „Jaký typ vlastnictví nemovitosti zvolit, aby byl průběh co nejjednodušší?“ V České republice rozlišujeme tři základní typy vlastnictví – vlastnictví přímé (osobní), vlastnictví družstevní a vlastnictví nájemní. Nemovitosti spadající do jednoho z těchto typů vlastnictví mají z hlediska jejich užívání a nakládání s nimi zcela odlišný právní režim.
PŘÍMÉ VLASTNICTVÍ
Tato v České Republice nejrozšířenější forma vlastnictví znamená, že v přímém/osobním vlastnictví má nemovitost člověk, který je přímým vlastníkem rodinného domu nebo bytu (u bytu i spoluvlastníkem společných částí domu). Prodej takové nemovitosti se vždy promítne i do katastru nemovitostí.
Přímý vlastník může se svou nemovitostí nakládat tak, jak se mu zachce. Může ji zastavit, prodat, pronajmout, uvalit na ni exekuci, věcné břemeno atp. Také může nemovitostí ručit při zajišťování hypotéky na jinou nemovitost. Pokud se však jedná o přímé vlastnictví bytu, který se nachází v bytovém domě, nevyhne se povinnosti respektovat dohodnutý domovní řád.
Přímý vlastník bytu je samozřejmě osvobozen od nájemného, ale povinnost pravidelně přispívat na účet (např. fond oprav), který spravuje společenství vlastníků jednotek ho ani tak nemine. Členem společenství vlastníků jednotek se stáváte automaticky po přepisu nemovitosti na katastru.
PODÍLOVÉ VLASTNICTVÍ
Od osobního vlastnictví se podílové liší tím, že jsou zde různá omezení. S nemovitostí nemůžete samovolně nakládat ani ručit bez souhlasu ostatních podílníků. To, jaká práva a povinnosti vůči spoluvlastněné nemovitostí máte, obvykle vychází z výše podílu, který vlastníte. Podílové spoluvlastnictví je zapsáno na katastru jako podíl z celku vyjádřený ve zlomku. Podílové spoluvlastnictví není tím nejvhodnějším typem vlastnictví nemovitosti a při nespolupráci ostatních podílníků se může stát i vaší noční můrou.
DRUŽSTEVNÍ VLASTNICTVÍ
Družstevní vlastnictví spadá pod správu družstva, které nemovitost vlastní. Vy tedy nejste vlastníkem, ale jen „nájemcem“, kterému ji družstvo pronajímá. Vaše pravomoci s nakládáním nemovitosti, které vyplývají z vašeho podílu v družstvu, jsou tak omezené.
Družstevní vlastnictví má své výhody i nevýhody. Jednou z výhod je kupní cena. Družstevní byty bývají většinou levnější než byty v osobním vlastnictví, a i proces převodu nemovitosti je jednodušší. Stačí zápis v databázi družstva a vyjádření kupujícího, prodávajícího a bytového družstva. Odpadá tak povinnosti zápisu do katastru nemovitostí.
Nevýhodou pak je, že bez souhlasu družstva nemůžete bytovou jednotku prodat, pronajmout či zastavit. Je-li ta možnost a rozhodnete se převést jednotku do osobního vlastnictví, které vám umožní stejné pravomoce jako přímému vlastníkovi, lze využít předhypoteční úvěr. Převedení do osobního vlastnictví může trvat až jeden rok a poplatek za převedení družstevního podílu do osobního se odvíjí od velikosti jednotky a stanov bytového družstva.
Ani u družstevního bytu se nevyhnete poplatkům. Ty má však na starosti družstvo, kterému jako jeho člen hradíte měsíčně veškeré platby – nájemné. Ke změnám v domě se můžete jako člen družstva vyjadřovat na schůzích družstevníků.
NÁJEMNÍ VLASTNICTVÍ
Dalším typem vlastnictví je nájemní vlastnictví. Jedná se o byt v domě majitele s tzv. deregulovaným nebo tržním nájmem. Nájemní byt může být obecní, státní nebo soukromého vlastníka. Nájemní vlastnictví vyžaduje nájemní smlouvu s vlastníkem bytu nebo domu, kterému hradíte měsíční nájemné ve výši, která je předem dohodnutá a zaznamenaná právě v nájemní smlouvě. Můžete narazit i na byty služební či podnikové, které slouží pro ubytování zaměstnanců. Ti obvykle platí měsíční nájemné srážkou ze mzdy.
V případě dotazů nás neváhejte kontaktovat. Jsme tu pro vás!
